Mein Kampf 15.část-STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOST A STÁTNÍ OBČAN
STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOST A STÁTNÍ OBČAN
Obecně
zná tento útvar, který je dnes chybně označován jako stát, pouze dva druhy
lidí: Občany státu a cizince. Občané státu jsou všichni ti, kteří buď svým narozením
nebo pozdějším nabytím občanského práva požívají práv občana státu. Cizinci
jsou všichni ti, kteří těch samých práv požívají v nějakém jiném státě. Mezi
těmito dvěma druhy lidi, jako bytosti z jiného světa, existují ještě lidé bez
státní příslušnosti. Jsou to lidé, kteří mají tu čest nebýt příslušníkem
žádného dnešního státu, tedy nikde nepožívají práva státního občanství. Státní
občanství se dnes, jak již bylo zmíněno, získá především narozením uvnitř
hranic některého státu. Rasa nebo národnost zde nehrají žádnou roli. Černoch,
který žil dříve na území pod německou ochranou a má nyní v Německu bydliště,
přivede na svět narozením svého dítěte "německého občana". Stejně tak
se muže bez problému stát dítě každého Žida, Poláka, Afričana nebo Asiata německým
občanem.
Kromě
získání občanství narozením existuje ještě možnost získat je po určitém čase. K
tomu je nutné splnit některé předpoklady, například, že kandidát není pokud
možno žádný lupič nebo pasák, že je politicky bezproblémový, to znamená neškodný
hlupák, který svou novou vlast nebude zatěžovat. Míněno je tím v tomto reálném
čase přirozeně pouze finanční zatížení. Ano, existuje dokonce doporučení
podporovat a urychlovat proces získáváni občanství. Přibudou tím údajně noví,
poctiví plátci daní.
Rasové
úvahy při tom nehrají vůbec žádnou roli. Jako kdyby šlo o obyčejné přijetí
například do automobilového klubu. Člověk poskytne své údaje, ty se zkontrolují
a ověří a jednoho dne mu bude dáno na vědomí, že se stal občanem státu, přičemž
se to vše ještě zabalí do legrační formy. Onomu Zulukafrovi, který připadá v
úvahu, se totiž oznámí: "Tímto jste se stal Němcem".
Tento
kouzelnický kousek dokoná prezident státu. Co nedokázalo stvořit žádné nebe,
dokáže takový úředník Theophrastus Paracelsus otočením ruky. Jednoduchý cár
papíru a z mongolského Vaška se rázem stane pravý "Němec".
Ale
nejen to, že se nikdo nezajímá o rasu takového nového občana, dokonce nikoho
nezajímá ani jeho zdravotní stav. Tak může být takový chlap, rozežraný syfilidou
podle libosti, pro dnešní stát jako občan vítán, pokud, jak již bylo řečeno,
nepředstavuje žádné finanční zatížení a politickou hrozbu. Takto nasává tento
útvar, zvaný stát, do sebe jed, se kterým si nebude vědět rady.
Občan
státu se ještě odlišuje od cizince tím, že má otevřenou cestu ke všem veřejným
úřadům, že bude eventuelně povolán na vojnu a že se může, ať již pasivně nebo
aktivně, podílet na volbách. To je vlastně vše. Totiž ochranu osobních práv a
osobní svobody požívá cizinec také, často ještě větší. Každopádně je to
příznačné pro naši dnešní německou republiku.
Já
vím, že se toto nerado poslouchá, těžko najdete něco bezobsažnějšího a na mozek
více lezoucího, než naše dnešní zákony, týkající se státního občanství. V
současnosti je jeden stát, ve kterém jsou přinejmenším slabé náznaky lepšího
pojetí tohoto zákona viditelné. Přirozeně to není naše příkladná Německá
republika, ale Americká unie, kde se alespoň částečně snaží přijít v této
otázce k rozumu.
Tím,
že Americká unie elementy ve špatném zdravotním stavu z přistěhovalectví
zásadně vylučuje a určitým rasám neumožňuje získat občanství, blíží se vhodnému
pojetí národního státu. Národní stát rozděluje své občany do tři skupin: Na
občany státu, příslušníky státu a cizince. Narozením se zásadně získá pouze
státní příslušenství. Toto státní příslušenství jako takové neopravňuje k
vedení veřejných úřadů, ani k politické činnosti ve smyslu uplatnění volebního
práva, ať již pasivního či aktivního. Zásadně se u každého státního příslušníka
zjišťuje rasa a národnost. Tento příslušník státu má kdykoliv možnost se své
státní příslušnosti vzdát a stát se občanem té země, která odpovídá jeho
národnosti. Cizinec se odlišuje od státního příslušníka pouze tím, že je
státním příslušníkem jiného státu.
Mladý
státní příslušník německé národnosti se zúčastňuje povinné školní docházky. Tím
je vychováván k rasovému a národnostnímu uvědomění a soudržnosti. Po dalších
státem podporovaných opatřeních konečně nastoupí na vojnu. Výcvik u armády je
široce pojatý a každému se dostane uplatnění podle jeho tělesných a duševních
schopností. Po ukončení vojenské povinnosti je tomuto chrabrému, zdravému mladému
muži slavnostně propůjčeno právo státního občana. Je to nejcennější dokument
pro jeho celý další pozemský život. Získá tím veškerá práva občana státu a
požívá všechny z toho plynoucí výhody. Stát musí přísně rozlišovat mezi těmi,
kteří jsou jako příslušníci národa nosiči jeho bytí a velikosti, a těmi
elementy, které mají uvnitř státu pouze pobyt.
Propůjčení
osvědčeni o státním občanství je spojeno s posvátnou přísahou na národní
společenství a stát a musí být dělící čárou. Musí být větší čest být jako
pouliční metař občanem Říše, než králem v nějakém jiném státě. Oproti cizinci
má občan státu přednostní práva, neboť on je pánem Říše.
Tato
vyšší důstojnost ovšem i zavazuje. Nečestný a podlý zločinec, zrádce vlasti
atd. může být této cti kdykoliv zbaven. Tím se stane opět pouze státním
příslušníkem.
Německé děvče je státní příslušnicí a teprve sňatkem se stává občankou. Neboť i ženským státním příslušníkům, jež se nacházejí v produktivním věku, mohou být propůjčena občanská práva.